Významnější rekonstrukce proběhla v 70. letech 20. století. Její autoři byli patrně poslední, kdo viděl některé historické stopy, které v průběhu úprav zanikly. Vyjma kusých záznamů se však dobovou dokumentaci nepodařilo dohledat; návrh proto vychází z tehdy rekonstruované podoby kostela a respektuje ji, neboť podle dostupných zmínek vycházela z autentických nálezů. Návrh obnovy usiluje o to, aby kostel po rekonstrukci působil jako sjednocený a důstojný celek. Záměrem není jednotlivé historické vrstvy zdůrazňovat ani potlačovat, ale zachovat je jako přirozenou součást identity stavby. Právě jejich vzájemné prolínání, odrážející někdy až pitoreskní utilitárnost a praktické, šetrné uvažování našich předků, představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot kostela.

S ohledem na bezprostřední návaznost historického hřbitova budou zemní práce omezeny na nezbytný rozsah. Veškeré výkopy budou prováděny ručně a pod odborným archeologickým dohledem.

Součástí projektu je také oprava střechy nad hlavní lodí. Průzkum odhalil několik výrazně poškozených vazných trámů krovu, jejichž sanace vyžaduje dočasné sejmutí sanktusníku se zvonovou stolicí. Věžička byla v důsledku degradace nosné konstrukce již znatelně vychýlena, a její demontáž je proto nezbytným krokem k dlouhodobému zajištění stability a bezpečnosti celé stavby.